o mně
Vítám Vás 🙂
…ještě předtím než se začtete do tohohle článku, je dobré vědět, že: mám šílený a identický slovosled, jsem moravačka, mám skoro 33 let, často říkám “ ty vole“ a miluju humor……jakýkoliv ….:)
—————————————————————–
Nic nezačalo jen tak – jen tak z ničeho nic, že bych si řekla “ tak a teď skončím v práci a budu šít na živnost.“ Tak pohádkové to prostě nebylo. A co předcházelo tomu, než jsem si našla to SVÉ – své milované šití?
—————————————————————-
Během studia na vyšší odborné škole, která měla zaměřením na cestovní ruch ( ano, já která jsem totálně dezorientovaná v mapách jsem šla na cestovní ruch. Ehm :D), byla povinná dvouměsíční neplacená praxe. Sehnala jsem si praxi v pivních lázních a má náplň práce byla: příprava lázní, úklid lázní/solné jeskyně/odpočinkové zóny, celková péče o zákazníka a zaučování se na recepci. Na praxi se mnou byli spokojení a nabídli mi brigádu přes celé léto. Nabídku jsem přijala s radostí.
Před ukončením školní docházky ve třeťáku, bylo zrovna období absolutorií, mi byla nabídnuta práce přímo na recepci lázní, a to na plný úvazek s tím, že jsem měla možnost se během volnějších chvil učit na zkoušky. Vzala jsem to, i když jsem věděla, že toho budu mít hodně.
Absolutoria jsem zvládla a práce to byla nádherná, dodnes na ni vzpomínám v dobrém.
Pak nastal zlom.
Majitelka celého resortu ( k lázním patřilo i ubytování, kavárna, sauna a restaurace) mi nabídla, že bych si mohla finančně přilepšit a že by byla ráda, kdybych šla obsluhovat na restauraci, kde potřebuje někoho milého, s příjemným vzhledem, zodpovědného a kdo umí mluvit anglicky. Kývla jsem.
Bohužel.
Jedno z mých nejhorších rozhodnutí.
I tak jsem odváděla svou práci svědomitě a bylo „to“ znát na výplatě. Peníze jsem měla hezké, ale pomalu jsem to tam začala nenávidět.
Vysedávání bohatých papalášů u káviček a panáků do pozdních (ranních) hodin několikrát do měsíce (když zavíračka byla ve 22 hod), jeden nepříjemný vyhulený kuchař a druhý který to měl totál na párku, tak tyto situace mi dávaly zabrat. Ani ne tak fyziky, ale psychicky rozhodně ano. Nejvíc mě deptalo, jak „to“ bylo těm lidem jedno. „Však ty jsi blbá servírka, drž hubu a krok.“
Sbírala jsem hodně dlouho odvahu, našetřila si větší rezervu peněz a po čase dala výpověď.
Být v tu dobu sama, neudělám to, ale díky partnerovi, který mi řekl, že vše zvládneme, jsem do toho šla. On mě utvrdil v tom, že se nemusím ničeho bát a že to zvládneme. O tom to je, ne jen v dobrém, ale i v tom zlém.
Nastalo hluché období a já měla možnost začít chodit na vzdělávací kurzy a věnovat se tomu, co bych ráda dělala v budoucnu. Byla jsem na kurzu pro podnikání, ten mi nic nového nedal, vše jsem znala ze střední školy – obchodní akademie – ale aspoň jsem tam našla pár nových známých. Další kurz byl „kurz stylingu“. Ten mě moc bavil, jen to dojíždění bylo otravné. Nicméně, ani po čase jsem se úplně nesžila s tím zvláštním závojem „umělosti a povrchnosti“, který je v téhle oblasti běžný, ale to je na dlouhé povídání. Začala jsem tedy jako osobní nákupčí. Takový jiný než vidíte všude kolem. Takový, který ( pokud mu to dovolíte) Vás vezme raději do výběrového sekáče než do Gucci.
Zásnuby. Svatba. Miminko……a už to jelo 🙂
Krom mateřského pudu se ve mě vzbudil i touha tvořit. Potřeba se realizovat. Potřeba vyplnit večery, které jsem nechtěla prosedět u televize. A taky se nikde nedalo sehnat miminkovské černé tričko. Bavlněné, bez potisku. Jen kvalitní černé tričko.
A já konečně objevila něco, co mi do té doby chybělo. Od mala jsem kreslila, modelovala, hrála v divadle, byla ve školním parlamentu, psala příspěvky do školního časopisu, psala básničky, hrála na flétnu, chodila do „tančáku“ s holkama, s jehlou v ruce šila oblečení pro barbíny,…..atd.
Pořád. Všude. Něco. Furt.
Jak říká moje mamka: „ty jsi udělala ze sešitu sešit druhý“. Tak proč jsem sakra studovala a dělala to, co jsem dělala? Ne sakra……..spíš díky bohu, přesně tak to mělo být.
…….snad jsem Vám aspoň malinko přiblížila tu mou pracovně- kreativní cestu životem během mých jednatřicet let. Celý článek k mým začátkům šití ZDE
A teď ve zkratce ke značce mami?ano:
Živnost jsem si založila v Lednu v roce 2018 pod značkou by Claire. Značka krásně rostla, já se naučila šít další střihy, koupila další stroj, objevila nové dodavatele a uvědomila si, že prožívám sen o kterém jsem někde velmi hluboko snila.
Píše se rok 2019, kdy vzrostla má potřeba vytvořit název nový – originální a doplnit ho novým, taktéž vlastním, logem.
A proč jsem šla do těchto změn, když značka i logo by Claire byly skvěle zaběhnuté?
Do nového názvu jsem chtěla vnést něco, co je blízké nám ženám – maminkám – a to oslovení „mami“. To krásné “mami” chci (a věřím, že i vy to tak máte) poslouchat celý život…a celý život být tady proto, abych mohla vždy odpovědět „ano“. ( Pak bude další krásný level “babičko” 🙂 ).
.
Značka Mami?ano je pro náročnější moderní maminky, kterým záleží nejen na originálním designu, ale hlavně na složení materiálu, nerady nakupují v obchodních řetězcích s fastfashion a zajímají se o to nejdůležitější – o původ kousků, kde a hlavně za jakých podmínek byly ušity. Celý článek ZDE
Poznáváte se v popisu? 🙂 VÝBORNĚ, tak hurá nakupovat !
Priority značky: pečlivost, vstřícný a milý přístup, jedinečnost.
Z látek DE-lux je ušitý jeden, max dva sety = čili zaručeně žádné dítko ve Vašem městě a širokém okolí nebude mít oblečené stejné kousky, jako to Vaše. A pokud jsou sety přeci jen dva……. i tak je každý jiný.
Nově u mě naleznete bavlněné autorské látky, a to v nové kolekci „One and Only“. Holky moje nejmilejší, mé skvělé zákaznice, teď můžu hrdě pronést, že °TYHLE LÁTKY VÁŽNĚ NIKDE JINDE NEUVIDÍTE°. Jen tady u mě = u mami?ano. #autorskalatka
Pokud Vás zajímá, co vše předchází tomu, než jde látka do světa, článek ZDE
Kousky pro Vás stříhá, šije, žehlí, fotí, balí jedna osoba…., a to já, máma na rodičáku, která šití miluje a bere jako relax. Šití mám na živnosti a ke každé objednávce je vystaven doklad 🙂
Šiju pro Vás s péčí, doma…na Moravě <3
a Děkuju Vám….za podporu. Vážně moc.
Mé první látky
Pokus o tepláčky č.1. Stroj jsem měla tři dny doma. Obkreslila jsem troje tepláčky, které Adámkovi seděly, vytvořila střih a šila 😀 datum 12.2.2017
Ovšem toto dílo veledílo 😀 Panáčci hlavou dolů, límec byl příšerný, rukáv jsem našila naruby…
Oblíbené citáty:
„Nejlepší věci, nejsou věci.“
„Zemi jsme nezdědili, máme ji vypůjčenou od našich dětí.“
„Když nejde o život, tak o hovno jde.“
3 fakta o mně:
– nejsem ekologický aktivista, ale ekologicky smýšlející člověk
– jím ráda. Hodně. A pořád, byť nevážím ani jako pytel cementu.
– nedávám si jasné cíle, ale o „co zakopnu, do toho jdu“
5 faktů o mami?ano:
– nešiju dětské čelenky alá korunky, protože se mi fakt nelíbí a jsou všude #nemuzuzato
– najít opravdu dobré dodavatele mi zabralo cca 2 roky
– veškerý volný čas bez rodiny a přátel věnuju šití
– během šití si neustále myju ruce, mám panickou hrůzu, že látku ušpiním
– nejsem kamarádka se zipy, ale…já si k nim jednou cestu najdu